Úvod
Aktuality
Tipy na výlet
Historie Podhartě
Zajímavosti
Cvrndorf
Význačné osobnosti
Před sto lety
Královédvorský okruh
Poloha
Fotogalerie
O nás

Dvůr Králové nad Labem a okolí

Graffiti v Podharti

Autobusová zastávka Na začátku roku 2012 připravil Dům dětí a mládeže Jednička výtvarnou soutěž ve stylu graffiti. Technické služby města Dvora Králové n/L, se rozhodli využít této techniky na zlepšení vzhledu autobusových zastávek v Tyršově ulici a v ul. Spojených národů.
Co je graffiti ? Graffiti je v obecném smyslu druh výtvarného projevu pracující ve veřejném prostoru technikou nanášení barev, často ve formě spreje nebo fixy, případně škrábání, leptání. Vychází z původního řeckého slovesa (grafein), psát. Graffiti se stalo jedním z původních pilířů kultury Hip hopu, označované za kulturu protestu. Pohledem na graffiti bez zřetele na Hip hop, lze vnímat jako městský folklór ulice. V pozdější době je obohaceno o další techniky vyjadřování a stává se streetartem. Tolik se můžeme dočíst na portálu wikipedia.
Sprejeři jak se všeobecně těmto lidem říká používají svůj vlastní specifický slovník. Například člověk, který vytváří graffity se nazývá Writer a skupina writerů, kteří pracují společně Crew. Plechovka spreje je Can,tryska s nejširší stopou Fatcap a tryska s nejužší stopou Skinnycap. Tag je podpis writera, jednoduchý jednobarevný monogram nebo logotyp, Piece je barevné graffiti s důrazem na tvary písma a celkovou barevnou kompozici- jedná se o dílo jednoho autora atd.

Boží muka

Hulíkův kříž Boží muka patří mezi tzv. drobnou sakrální architekturu. Nachází se v obcích i ve volné krajině. Symbolizují sloup u kterého byl z rozhodnutí Pontia Piláta bičován Kristus. Z původních dřevěných se žádné nedochovalo. Na Českobudějovicku a Českokrumlovsku jsou kamenná boží muka ze 14. stol. Od poloviny 18. století jsou již boží muka zděná a omítnutá. V období gotiky se převážně skládala boží muka ze tří částí : patky, dříku a hlavice, které se na sebe skládaly. Někdy byla boží muka vytesána i z jednoho kamene. Ve Dvoře Králové nad Labem se dochovalo několik těchto staveb převážně z druhé poloviny 19. století.V ul. Sladkovského se nachází "Hulíkův kříž" z roku 1884. Kudernatschův křížNa pozemku, kde v současné době stojí závod Carla a benzinová pumpa, bývala cihelna. Její majitel pan Kudernatsch nechal vybudovat boží muka v roce 1886. V roce 1934 je nechal opravit jeho syn Rudolf. U bývalého kravína na cestě do Nové Vsi (Chaloupka) je "Purmův kříž" z roku 1891 a o několik metrů dál narazíme na tzv. "Kasperovu kapli" z roku 1850. V Krkonošské ulici stojí křížek na zahradě vedle autoopravny, v Podharti ve Vrchlického ulici vedle Husova domu a další křížek stojí v ulici K Rybníkům.

Náhrobek s mosaikou Kristovy hlavy

náhrobek Autorem návrhu náhrobku rodiny Hanelovy s mosaikou Kristovy hlavy na roušce sv. Veroniky, byl architekt, malíř, ilustrátor, knižní grafik, jevištní a kostýmní výtvarník , průmyslový návrhář Alois Wachsman.
Alois Wachsman se narodil 14. 5. 1898 v Praze.
Studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze architekturu a na pražské Akademii výtvarných umění ve speciální škole pro architekturu prof. Josefa Gočára. Umělecké působení Aloise Wachsmana bylo velmi různorodé. Patřil mezi první, kdo v Československu tvarovali karoserie automobilů. Kromě malířské tvorby a bytové architektury, vytvořil i několik scénických a kostýmních návrhů pro pražská divadla. Po zrušení Gočárova ateliéru v roce 1936 začal pracovat jako výtvarný poradce pro textilní tisk pro firmu Josef Sochor.
Od roku 1937 bydlel ve Dvoře Králové n/L, Palackého ul. Za druhé světové války se podílel na kulturním životě ve městě.
Zemřel 16. 5. 1942 po těžké nemoci v Jičíně.
zdroj : Vlastivědné čtení číslo 14, rok 1998

Kostel Povýšení Svatého Kříže

kostelíček Podle pověsti, kterou zaznamenal Karel Jan rytíř z Bienenberka v roce 1782, je kostelíček spojován s legendou o knížeti Bořivojovi. Ten podle legendy v roce 884 zabloudil v hlubokých lesích při lovu. Slíbil, že pokud se z lesů dostane, nechá postavit na památku svého zachránění kostel. Pochvíli ho kohoutí kokrhání zavedlo ke stavení uhlíře, před kterým stál kříž. Z vděčnosti nad svým zachráněním nechal kníže Bořivoj na tomto místě postavit dřevěný kostel Svatého Kříže a uhlíře povýšil do šlechtického stavu. Do znaku dal uhlíři uhlí a nazval jej Dýmem (Dejmem).
První historicky podložená zpráva o kostelu Sv. Kříže byla nalezena v Pergamenové knize z roku 1465. V roce 1504 byl do kostela zavěšen zvon. Původní dřevěný kostelíček byl v roce 1752 na příkaz královny Marie Terezie nahrazen kamenným. Na památku toho, že knížete Bořivoje přivedlo k uhlířovu kříži kohoutí kokrhání, byla v roce 1827 na kostele vztyčena plechová korouhev s kohoutem. Až do roku 1832 byl kolem kostela hřbitov.
Kostelíček prošel mnoha opravami. V roce 1836 dostal nové lavice. Nová křížová cesta, lustr a mřížka v kněžišti z roku 1930 byly odstraněny v roce 1981. V roce 1956 - 60 byly odkryty barokní malby v oknech a oltářní nástěnná malba. Hlavní oltář který tvoří malovaná sloupová architektura je zasvěcený Svatému Kříži. Uprostřed je namalován Ježíš na kříži a v pozadí je jako Jeruzalém zobrazen Dvůr Králové nad Labem v 18. století. Nad křížem je znak města Dvora Králové nad Labem. Ve věži byly zavěšeny tři zvony. Dva zvony z roku 1529 a 1668 byly v prosinci roku 1916 odvezeny a použity k válečným účelům. Tyto zvony nahradil v roce 1933 zvon nový, který byl roku 1985 odvezen na Zvičinu do kostela sv. Janů. V současné době je na věži zvon zvaný Sv. Kříž, který je vysoký 32 cm, průměr má 54 cm a váží 3 q. Na zvonu je český nápis : "TENTO + ZVON + SLÍVÁN + JEST + KE +CTI + A CHVÁLE + BOHU A + SVATÉMU + KŘÍŽI + LÉTA + M CCCCC XXX VII + ZA SLOVUTNÉHO + PANA +PAVLA + HATAVAUZA + HOSPODÁŘE + MĚSTA + A JANA + PRACOVA + KOSTELNÍKA + SVÉHO +"
Kostel Povýšení Sv. kříže byl několikrát postižen povodněmi. K největším patřila povodeň z roku 29. - 31. 7. 1897, 12. 3 1981 a 9. 3. 2000.
zdroj : Děkanský chrám

Běh naděje

Socha Terryho Foxe Běh naděje navazuje na mezinárodní akcí „Běh Terryho Foxe“, který probíhal v České republice v letech 1993 až 2007. Kanadský atlet Terry Fox (nar. 28. 7. 1958) s umělou nohou uběhl v roce 1980 takzvaný Maratón naděje. Za 143 dnů uběhl 5 382 km přes celou Kanadu. Chtěl vybrat 25 000 000 USD na výzkum léčby rakoviny. Z důvodu zhoršení choroby musel svůj běh předčasně ukončit. Zemřel 27. 6. 1981.
Jednotlivé běhy, akce se konají i tento rok na více než 100 místech České republiky. Odborným poradcem Běhu naděje je Česká onkologická společnost ČLS JEP. Účelem akce je absolvovat předepsanou trať finanční - získat z příspěvků účastníků finanční prostředky na výzkum rakoviny, solidární - vyjádření solidarity s nemocnými, preventivní - pravidelným pohybem a správnou životosprávou udělat něco pro své zdraví a předcházet onkologickým i ostatním civilizačním onemocněním. Výtěžek sbírky Běhu naděje je každým rokem rozdělen na základě odborné grantové komise ČOS ČLS J. E. Purkyně.
Dvůr Králové nad Labem patří trvale ke stálicím Běhu naděje s vysokou účastí i finančním výtěžkem. V roce 2014 město Dvůr Králové n/L obsadilo pomyslnou 3. příčku v počtu účastníků (Strakonice 2 171 úč. Havířov 2032 úč.) i v počtu vybraných peněz (Jiřetín pod Bak. 32 169,-Kč a Kladno 26 995,- Kč.)


Datum konání Dvůr Králové n/L Celkem ČR
počet účastníkůvýtěžek v Kčpočet běhůpočet účastníkůvýtěžek v Kč
11.9.20082 05642 014,0011133 228716 882,00
11.9.20091 81136 211,0010629 596660 936,00
11.9.20101 63325 946,0010126 909584 454,00
11.9.20111 25419 801,008423 102511 406,00
11.9.20121 58324 291,007522 576469 472,00
05.9.20131 63024 126,007021 966443 512,00
04.9.20141 60220 971,006822 473464 719,00



Mariánský sloup

Mariánský sloup sv. Jan Křtitel V letech1753 - 1754 byl postaven na náměstí (nyní nám. T. G. Masaryka) Mariánský sloup, do jehož základů byl zazděn latinský psaný list Tato pyramida pořízena ke cti Bohorodičky Neposkvrněné. Postavena je nákladem Otce Jana Antonína Petery, duchovního správce vysokochvojenského a radních královédvorských. K větší rozsáhlosti přispěl Vysoce urozený pán Athanasius Bergl. Základní kámen byl položen 28. 5.1753 při obřadech, které vykonal děkan Josef Rudl za přítomnosti rady starobylého. O postavení sloupu se zasloužil Jan Antonín Petera, místní rodák, farář ve Vysokém Chvojně, který sloup financoval a František Athanasius Berger, majitel Kohoutova dvora, který zaplatil sochy šesti světců na podstavcích. Sousoší je dílem Josefa Procházky z Chrudimi. Na podstavcích jsou sochy světců : sv. Františka Xaverského, sv. Jana Nepomuckého, sv. Ignáce z Loyoly, sv. Norberta, sv. Jana Křtitele (patrona města Dvora Králové nad Labem) a sv. Jakuba. Původně měly být sochy pouze tři : sv. Jan Křtitel, sv. Jan Nepomucký a sv. Valentin. Na plochách trojbokého podstavce jsou v kartuších reliéfy : sv. František Serafínský z Asissi, smrt sv. Marie Magdalské (Máří Magdaléna) a umučení sv. Sebastiána. V původním plánu byly reliéfy : sv. František z Assisi, sv. František Xaverský a sv. Alois. Na římse sloupu jsou sochy : sv. Kosma a Damián (patroni lékařů a lékárníků), sv. Florián (patron hasičů) a sv. Vavřinec. Na vrcholu na zeměkouli obtočené hadem stojí Immasculata (neposkvrněná Panna Marie). Kolem hlavy má nimbu (svatozář) z dvanácti hvězd. Z neznalosti bývá tento sloup někdy nazýván chybně sloupem Morovým. Ve Dvoře Králové nad Labem není o žádné morové nákaze zmínka a v době kdy zde vypukla cholera (r. 1832) již sloup několik let stál.
zdroj : Děkanský chrám


Pomník Václava Hanky

Hanka-pomník Hankův dům Pomník Václava Hanky, který vytvořil A. P. Wagner byl odhalen při položení základního kamene Hankova domu v roce 1867 u vstupu do zahrady před Hankovým domem. Po roce 1936 byl přemístěn na náměstí za kostel sv. J. Křtitele (nyní nám. Republiky). V současné době stojí v Schulzových sadech. Podobu Václava Hanky můžeme vidět i nad balkonem Hankova domu ve Dvoře Králové nad Labem. fontána Jméno Václava Hanky bylo také zapsáno pod okny Národního muzea v Praze mezi sedmdesát dva jmen význačných mužů působících v Českých zemích.
Václav Hanka nalezl 16. září 1817 v kobce kostela sv. J. Křtitele Rukopis královédvorský, který je nyní uložen v oddělení rukopisů a vzácných tisků knihovny Národního muzea v Praze pod signaturou IAb6. Rukopis má celkem sedm pergamenových dvojlistů, popsaných po obou stranách, z toho dva listy jsou neúplné, ze dvou třetin odříznuté. Rozměr jedné strany je 12 x 8 cm. V trezoru je uložen v kožené zlacené kazetě. Stále se vede spor o to zda je Rukopis královédvorský ze 13. století, nebo zda se jedná o falzifikát. Na Hankově náměstí ve Dvoře Králové nad Labem jej od roku 2006 připomíná plastika fontány Rukopisy, královédvorského sochaře Jaroslava Černého.
zdroj : Vlastivědné čtení V.řada č.1, www.svjankrtitel.estranky.cz


Kaple Panny Marie Třikrátpodivuhodné

Kaple obraz Panny Marie V Krkonošské ulici stojí kaple, postavená v 1. polovině 18. století, která byla původně zasvěcena sv. archandělu Michaelovi. O sto let později byla přesvěcena Panně Marii, Matce Ježíšově. V letech 1778 - 1779 mělve válce s císařem Josefem II v kapli pozorovatelnu pruský král Bedřich II. Veliký. Po druhé světové válce kaple zpustla a v sedmdesátých létech minulého století měla být zbourána. Zásluhou řeholní sestry Marty Čermákové byla kaple v červnu roku 1975 opravena. Do kaple byl zavěšen obraz "Třikrát podivuhodné Matky Schönstattské“ - „Mater ter admirabilis“ – „MTA“. Uvnitř kaple byl namalován nápis : "NIC BEZ TEBE - NIC BEZ NÁS". V roce 1991 byla kaple opravena a věž předělána podle kaple v Schönsstattě. Dne 15. srpna 1992 při slavnosti Nanebevzetí Panny Marie byl v procesí od děkanského kostela přinesen nový obraz. Při slavnostní bohoslužbě vysvětil kapli i nový zvon kralovéhradecký biskup J. Ex. Mons. Karel Otčenášek. Na zvonu je nápis : "Maria, Královno, vládni láskou v nás - Dvůr Králové nad Labem". Další změnou prošla kaplička v květnu roku 2002 a v srpnu téhož roku postavil vedle kaple p. Miroslav Dubský a Roman Hradský kamenný stůl. K 10 výročí posvěcení u něj byla sloužena první bohoslužba.

Název „Schönstatt“ souvisí s dějinami místa. Ve 12. stol. zde měly sestry augustiniánky svůj klášter. V 19. století namaloval v klášteře mariánský obraz italský malíř Luigi Crosio. Olejomalbu nazval „Refugium peccatorum“ (Útočiště hříšníků). Roku 1915 byl obraz umístěn v malé kapličce v Schönstattě a obdržel titul „Mater ter admirabilis“ – „MTA“ (Třikrát podivuhodná Matka). Střediskem mezinárodního Schönstattského apoštolského hnutí se stala svatyňka z roku 1947 ve Vallendaru u Koblence nad Rýnem, která byla církevně uznána jako poutní místo.

U nás byla v Rokoli u Nového Města nad Metují postavena a 19. 7. 1997 posvěcena první originální svatyňka v Čechách - kopie původní kapličky v Schönstattě. Je to 143 schönstattská kaplička na světě. Do dnešních dnů bylo zhotoveno přes 180 věrných kopií původní svatyňky, které jsou roztroušeny ve více než třiceti zemích světa.
zdroj : Děkanský chrám, www.isidorus.net, www.farnostprerov.cz

Odpustkové oratorium

sv. Barbora sv. Tadeáš sv.Jan Nepomucký Královédvorská p.Marie K oslavě 1. výročí svatořečení Jana z Nepomuku v roce 1730 bylo ve Dvoře Králové nad Labem postaveno v místě nynější křižovatky na nám. Odboje Odpustkové oratorium autora Josefa Procházky z Chrudimi. V roce 1892 bylo oratorium přestěhováno do nynější ulice Rooseveltovy a odtud v roce 1956 na místo na nám. Republiky kde jej můžeme vidět do dnes.
Odpustkové oratorium tvoří trojboký sloup s kterého vybíhají tři podstavce. Na podstavcích je socha sv. Barbory s kalichem, sv. Juda Tadeáš s obrazem Ježíše a sv. Šimon Kananejský zvaný Horlivec, který drží v ruce sekeru a opírá se o sukovici. Na čelní straně sloupu je kartuš s reliéfem Královédvorské Panny Marie, horní část je ozdobena soškami andílků a na vrcholu je socha sv. Jana Nepomuckého, kterého podpírají dva andělé.
Kdo se u odpustkového oratoria pomodlil litoval svých vin a vyznal je Bohu, měl naději že mu budou prominuty.

Oratorium Jan z Nepomuku byl generálním vikářem pražské arcidiecése a zpovědníkem královny Žofie. Zemřel 20. 3. 1393 , kdy ho nechal král Václav IV. shodit z Karlova mostu do Vltavy. Dne 31. 5. 1721 byl blahořečen a 19. 3. 1729 svatořečen. Protože byl Jan z Nepomuku po svém narození v roce 1345 pokřtěn v kostele sv. Jana Křtitele v Nepomuku, mluvili Královéhradečtí biskupové Tobiáš Jan Becker a později J. L. Hay o duchovním spojení těchto dvou Janů.
Sv. Jan Nepomucký je hlavním patronem Čech a je jako jediný český světec známý po celém světě.
Zdroj : Kniha Děkanský chrám r.2003

Stará radnice

Stará radnice Stará radnice Stará radnice V roce 1572 postihl město veliký požár, při kterém vyhořelo téměř celé město včetně dřevěné radnice, stojící na západní straně náměstí. Nová kamenná budova radnice byla postavena na severní straně náměstí. Dokončena byla v novorenesančním stylu v roce 1576 českým architektem italského původu Ulricem Aostalli de Sala (1525–1597) a Františkem Vlachem.
Radnice byla několikrát přestavována. V roce 1833 byla ozdobena sgrafitovou rustikou a purkmistr František Pistecký nechal na budově zhotovit latinský nápis, který česky zní : "Tento dům nenávidí špatnost, miluje mír, trestá zločiny, zachovává práva, ctí šlechetné." Z původní kamenné stavby se do dnešních dnů zachovaly pouze dva opěrné pilíře.
Zdroj: Dvůr Králové a okolí ve starých pohlednicích, Krkonoše a podkrkonoší - průvodce, Atlas památek Česká republika, www.cojeco.cz

Opony ve Dvoře Králové nad Labem

Opona z r.1874 První opona byla v Hankově domě pověšena v roce 1874 při příležitosti jeho otevření. Autorem byli místní rodáci Hynek Fiedler (1836–1870) a Václav Hanibal (? - 1872). Jednalo se o olej na plátně o velikosti 750 x 440. Námětem opony je pohled na město Dvůr Králové n/L od západu. Po stranách jsou nakresleny kostel sv. J. Křtitele, pomník V. Hanky, Hankovo divadlo a kašna se sochou Záboje. V horní části hlavního motivu je znak města Dvora Králové n/L. Až v roce 1904 byla nahrazena oponou novou Vladimíra Županského. Roku 2001 byla rekonstruovaná.

Opona z r.1904 V roce 1904 byla stávající opona nahrazena oponou novou. Autorem této opony je Vladimír Županský, žák Vojtěcha Hynaise autora opony Národního divadla. Oponu vvytvořil na námět básně Jelen z Rukopisu královédvorského. Opona byla zhotovena v roce 1904 temperou na plátně o rozměrech 737 x 455 a nahradila původní oponu z roku 1874.
Na paseku přichází jelen, kterého zdobí nádherné paroží. Uprostřed obrazu na následek zranění, způsobené neznámým vrahem umírá jinoch, kterého oplakávají dívky. V dolní části ve středu obrazu je znak města Dvora Králové n/Labem. V 70. letech při rekonstrukci Hankova domu byla provedena i rekonstrukce obrazu a pravděpodobně z důvodu snížení portálu odstraněna horní část orámování. Další, tentokrát odborná rekonstrukce opony se konala v roce 1980. Opona patří k nemovitým kulturním památkám pod pořadovým číslem 5465. Dle vyjádření doc. PhDr. Tomáše Vlčka představuje jednu z nejvýznamnějších českých opon doby secese. V současné době se používá při slavnostních příležitostech.

Mezi opony Dvora Králové nad Labem se řadí i opona Franty Sklenáře Libuše věští slávu Prahy, která se používala v sále p. Taufmanna.O této oponě nejsou další informace.

Opona 1. strana Opona 2. strana Ze Žirče se uchovala oboustraná opona, používaná německými ochotníky v hostinci U tří kaprů. Autorem opony z roku 1922 o rozměrech 300 x 300 cm technikou pastel je Josef Urban. Na jedné straně je pohled na Kuks, na druhé Braunův Betlém, který je v lese u Kuksu.



Podle www.amaterskedivadlo.cz/opony volně zpracovala LP

Památník odboje

Památník odboje Dne 17. září 1922 byl ve Dvoře Králové n/L odhalen Památník odboje, který je věnovaný československým legionářům. Na jeho vzniku má zásluhu místní jednota ČsOL, hlavně její tajemník Jaroslav David ( v roce 1942 byl popraven nacisty). Podle návrhu sochaře Jaroslava Horejce a architekta Viléma Kvasničky jej provedl hořický sochař František Bílek. Šest metrů vysoký památník je zhotoven z královédvorského pískovce. Představuje Matku vlast, zachycující těžce raněného syna, který se obětoval pro vlast. V dolní části jsou vzpomenuty bojiště : Zborov, Piava, Terron a vznik Československa. Na římse je vytesán citát od generála Rudolfa Medka: "Za svaté oběti - mrtvých hrdinů- z jejich krve život nový - od věků do věků - mocně vzrůstej- národu svobodnému."
Dne 26. června 1932 byla při 15. výročí bitvy u Zborova uložena do Památníku odboje prsť z bojišť československých legionářů a to z Terronu, Doss Alta a ze Slovenska. Pamětní listina podepsaná starostou města Jaroslavem Bilinou, kronikářem Václavem Sölnerem a zástupci místní jednoty ČOL a Svazu národního osvobození dokládá kdy a kde byla prsť odebrána.
Památník odboje se stal až do roku 1940 místem setkání při významných výročích. V červenci roku 1940 byl na příkaz královéhradeckého Oberlandráta odstraněn. Na své místo byl vrácen 28. října 1945.
Podle knihy Legionáři v boji za vznik Československa legionáři okresu Trutnov volně zpracovala LP

Společenský život 19.stol. - Spolky a divadlo

Kulturní život zásadně ovlivnilo nalezení rukopisu Královédvorského v r. 1817. Byly organizovány oslavy, kterých se zúčastnily známé české osobnosti. Podle rukopisu vznikala i umělecká díla (např. socha Záboje, později i opona pro Hankův dům). Po objeviteli RK bylo nazváno i divadlo města Dvora Králové n/L Hankův dům - postaven v r. 1874. V první polovině 19. stol. sice už fungovala sdružení, ta však nebyla oficiálně povolovaná. Jednalo se převážně o několik přátel, kteří se scházeli a hráli loutkové divadlo, zpívali nebo četli z knih, které si mezi sebou půjčovali.
V 2. pol. 19. stol. začaly místní spolky používat jména podle postav z RK. Některé např. pěvecký spolek Záboj a knihovna Slavoj ( původně literární a čtenářský spolek Slavoj) existují do dnes. Další spolky postupem času zanikly např. ženský pěvecký spolek Ludiše či spolek mládenců Čestmír. Na počátku 70. let, po ukončení prusko-rakouské války (1866), kdy byl vydán všeobecný zákon o spolcích (listopadu r. 1867) vznikaly spolky další např. Sbor dobrovolných hasičů a Občanská beseda. V letech 1880 - 1914 bylo ve Dvoře Králové n/L založeno 96 českých i německých převážně dělnických spolků, což souviselo s rozmachem textilního průmyslu v našem městě. Mnoho z těchto spolků a sdružení hrávalo divadelní představení. Až do postavení Hankova domu v r. 1874 se hrávalo v sálech místních hostinců. K nejvýznačnějším spolkům patřil divadelní ochotnický spolek. Hrával v Umlaufově hostinci převážně německy, od roku 1855 v Lorencově sále Hankova hostince, který byl později zbořen kvůli stavbě Hankova domu. V roce 1874 byl založen ochotnický spolek Hanka. Pod tímto jménem ale už pravděpodobně působil od 60 let. Dramatický odbor spolku Havlíček působil od roku 1899. Hrával v České Podharti v hostinci Emanuela Laušmana hry českých autorů.
Kulturním centrem, se však stal až Hankův dům, kde byly pořádány divadelní představení, koncerty, plesy i přednášky. V Hankově domě sídlilo nejen ochotnické divadlo, ale i Občanská beseda a pěvecký spolek Záboj. Obecní zastupitelstvo zde mělo zasedací síň i obecní kanceláře. Byla zde i královédvorská záložna a hostinec.
Královédvorsko Sborník pro dějiny regionu 1/2006 volně zpracovala LP

Městská knihovna Slavoj

Městská knihovna Slavoj oslavila v roce 2011 130 let svého působení. První veřejná knihovna ve městě byla otevřená 2. dubna 1845 s názvem „Česká knihárna měšťanstva královského věnného města Dvoru Králové“. O její otevření se zasloužil magistrální rada Josef Pelikán. Knihovna vlastnila 284 svazků knih, které získávala jako dar od občanů města. Knihovna zanikla pravděpodobně v r. 1863, kdy o ni končí zápisy. Některé knihy se však dostaly do soukromých rukou a byly dále půjčovány. Od roku 1880 se scházela skupinka nadšenců, která se snažila založit českou knihovnu. Dne 7. listopadu 1880 se na schůzi v Dlouhé síni Hankova domu jednalo o založení spolku s názvem „Literární a čtenářský spolek Slavoj“. Pro administrativní překážky však k jeho založení došlo až 15. dubna 1881. Při svém založení měl spolek 73 členů, z nichž bylo 13 zakládajících. Knihovna obsahovala 110 knih a měla předplaceny časopisy Květy, Osvěta, Lumír, Světozor, Paleček a Věstník bibliografický.
Na začátku své činnosti využíval Slavoj prostor v Dlouhé síni Hankova domu spolu s pěveckým spolkem Záboj, později společné místnosti s Občanskou besedou. V roce 1891 si najal spolek místnost v domě paní Umlaufové, ale ještě téhož roku se vrátil zpět do Hankova domu. V té době již knihovna vlastnila 3000 knih. V roce 1897 se nastěhovala do prvního poschodí Sokolovny (nynějšího kina). Konečně po velkém úsilí se podařila v zasedací síni hasičské budovy ( u kostela Sv.Jana Křtitele) otevřít „Riegrova čítárna“. Čítárna měla vlastní pětičlenný řídící výbor, který se skládal ze zástupců obce, hasičského sboru a spolku Slavoj.
Podle Almanachu Městská knihovna Slavoj ve Dvoře Králové nad Labem 1881 - 2011 volně zpracovala LP

Stávka textilních dělníků roku 1911

Z prohlášení akčního výboru dělníků textilních závodů Dvora Králové nad Labem ze dne 3. října r. 1911
P.T. Níže podepsaní zástupci děl. a politických stran společně s podepsaným akčním výborem ze všech textil. závodů ve Dvoře Králové n/L obrací se na P.T. pány zaměstnavatele se žádostí za upravení mzdy zaměstnanému dělnictvu na všech závodech zdejších. Nebývalá úžasná drahota všech životních potřeb, která letošního roku dosahuje závratné výše, zvyšování činže i všeho ostatního co děl. ku svému životu potřebuje nutí dělnictvo místních závodů k tomu, že dovoluje si podati žádost za zvýšení mzdy. Bude zajisté v zájmu každého závodu, aby dělnictvu poskytla možnost, aby síly v práci ztracené znovu přibližně mohla si nahrazovati dostatečným nákupem životních potřeb. Toho však možno docíliti jen upravením lepší mzdy. V uvážení toho doufá dělnictvo že P.T. páni zaměstnavatelé uznají odůvodněnost těchto požadavků a jím v míře neztenčené vyhoví – za což vřelí dík dělnictva a lepší jeho výkonnost bude odměnou.
Dne 7. října 1911 přednesli zástupci dělníků zaměstnaných v tkalcovnách bavlny a juty mimo jiné požadavek na zvýšení mzdy o 30% , v případě přerušení práce vinou zaměstnavatele požadovali dělníci náhradu mzdy ve výši 60% denní mzdy, den volna na 1. května, pro zaměstnané ženy zavedení 9 hodinové pracovní doby a kojícím ženám „propuštění ke kojenci“ . Dále žádali o zřízení 8 členného dělnického výboru, který by řešil spory mezi dělníky a zaměstnavatelem. Ze strany tov. zřízenců žádá se slušné zacházení s dělnictvem.
V akčním výboru textilních dělníků byli tito zástupci:
Jos. Svatý, Antonín Semerák za organizaci str.soc.dem., Alois Šíp, Petr Pech za neodvislé socialisty, Frant. Skořepa, Frant. Kareš za org. nár. sociálu , Jos. Valášek, Jos. Nožička za org. strany křesťansko soc., Jos.Ackerman, důvěrník akčního komitétu a Důvěrníci dělnictva místních závodů.
O požadavcích se jednalo ve středu dne 11. října v Hradci Králové na schůzy textilních továrníků, kam se dostavili továrníci z Náchoda, Dvora Králové n/L, Jaroměře, Josefova, Úpice, Hronova, České Skalice a Hořic.
Zastoupeny byly spolky :
Spolek bavlnářských tkalců rakouských, Spolek rakouských přádelníků bavlny, Spolek českých průmyslníků textilních a Spolek tiskařů.
Protože nebyly požadavky přijaty byla dne 17. října 1911 vyhlášená Všeobecná stávka textilních dělníků v Náchodě a okolí.
Následovali je dělníci v Malém Poříčí, Hronově, Červeném Kostelci, České Skalici a o dva dny později se připojil s prohlášením všeobecné stávky dělníků i Dvůr Králové n/L. Pro vyhlášení stávky hlasovali všichni účastníci táboru lidu v Hankově zahradě. Následující den se sešlo opět na Hankově zahradě asi 2000 stávkujících. Na hejtmanství byla vyslána deputace. Majitelé továren však nechtěli přistoupit na požadavky dělníků a proto vyhlásili přerušení práce v továrnách. Stávkující dělníci však měli velkou podporu místních obyvatel a obchodníků. Ti začali stávkujícím rozdávat potraviny jako chléb, cukr, kávu, sůl, mouku, mléko a jiné.
Dne 25, října se konala mimořádná schůze zastupitelstva na které se projednával jediný bod a to jak ukončit stávku. Na začátku listopadu stávkoval celý Náchod, Hronov, Červený Kostelec, Jaroměř, Josefov, Nové Město n/M, Semily, Vamberk, Doudleby, Ústí n/Orl., Hořice, Košťálov, Liteštát, Jilemnice atd. V našem městě stávkovalo 5 000 dělníků. Dne 10 listopadu stávka končí, protože nebyla jednota mezi stávkujícími a docházeli i prostředky pro její další trvání. Ústupky, kterých dělníci dosáhli se pohybovaly mezi 5 – 15 %.
Podle kroniky Oldřicha Šíla volně zpracovala LP

Sokol v letech 1862 - 1912

První ustavující valná hromada Sokola pražského se konala 10. dubna 1862. Ve Dvoře Králové n/L byl založen Sokol Královédvorský, na podnět p. Viléma Röhricha již v září téhož roku. Začíná se s pravidelným cvičením v tzv. „nové hospodě“ a sokolové si pořídili sokolský kroj. Ustavující schůze se konala až 30. května 1863 a 11. srpna byl zasvěcen prapor jednoty Sokolské. Proto je tento rok uváděn jako rok založení Královédvorského sokola. V prvním roce, ve Dvoře Králové nad Labem s 6000 obyvateli, bylo sokolů osmdesát. Cvičitelem byl bývalý vojenský šikovatel Blose a prvním starostou se stal mlynář Jan Pacák. Prapor namaloval akad. malíř Hynek Fiedler, pozdější fotograf v Praze. V roce 1863 se také konal první sokolský ples.
Během války s Prusy došlo ke značnému oslabení Sokola. V roce 1866 bylo v našem městě pouze 13 sokolů. Sokolové se zapojili do zdravotních oddílů, popřípadě pomáhali hlídat majetek proti rabování. V případě, že byl někdo v sokolském kroji zajat prusy byl považován za vyzvědače a špiona.
Znovu vzkříšení sokola vzniklo až v r.1867 , kdy se sokolové prezentovali na oslavě 50 tých let nalezení Rukopisu královédvorského. Starostou byl zvolen br. Václav Pavlík a jednatelem Alois Šíl, který byl později pro svoji politickou činnost odsunut do Ruska. Do Ruska byli odsunuti i br. Ant. Růžička a Pišl , náčelník Sokola.
Sokolové v té době vyvíjeli velkou společenskou činnost, účastnili se táborů lidu, kde řečnil i br.Lorenc, Šíl a další. K významným událostem patřila účast na slavnosti při položení základního kamene Národního divadla. Cvičilo se ve dvoře školy na náměstí, později u Veverků. V roce 1872 byla otevřena nová letní tělocvična v pivovarské zahradě. V listopadu má sokol 40 členů , starostou se stal Arnošt Hnízdo, jednatelem je Karel Gutfreund. V zimě se cvičilo vždy v pondělí a ve čtvrtek u br. Klusta (hostinec „U Klaeinů“). Od roku 1880 se cvičilo v síni Hankova domu v létě i v zimě.
V letech 1873 – 1874 vznikala Hasičská sdružení konkurence Sokola, která vedla v mnoha městech k zániku Sokola ne však ve Dvoře Králové.
V roce 1874 Sokolská jednota obstarala kámen pro Žižkovu mohylu v Přibyslavi, do kterého sochař Wagner vytesal její jméno. Přes zákaz okresního hejtmanství se odhalení mohyly zúčastnilo 14 členů Královédvorského sokola. Sochař Wagner vytesal také datum výletů do kamenů u studánky „ u Berana“ a v Tešnově ve mlýně v roce 1876. V roce 1882 bylo 26 sokolů ze Dvora Králové n/L při prvním veřejném cvičení Sokola pražského na Střeleckém ostrově v Praze. Při této příležitosti byl Dr. Miroslav Tyrš jmenován čestným členem královédvorské jednoty Sokola.
O zřízení tělocvičny se jednalo již od r. 1882. Po několika neúspěšných pokusech bylo 15. prosince 1894 na mimořádné valné hromadě za účasti 91 sokolů usneseno, že bude sokolovna postavena na Hankově nám v místech, kde je nyní kino. Budovu Sokola postavil br. Thym podle plánů architekta Čenského z Prahy. Se stavbou s rozpočtem 21.632 zl. 58 kr. se začalo v dubnu r. 1895. Bylo vydáno 500 bezúročných dluhopisů, kterých však nebyla prodána ani polovina. Na financování budovy se mimo jiné podílel spolek ochotníků „Hanka“, spolek mládenců „Čestmír“ , Spořitelna a jednotliví členové místní záložny. Pro finanční tíseň byla v roce 1899 provedena všeobecná sbírka ve prospěch tělocvičny, která vynesla 782 ul. 82 kr. Sokolovna byla slavnostně otevřena při sletu župy Podkrkonošské ve dnech 5. září 1896. Průvodu se zúčastnilo 481 sokolů včetně 92 Královédvorských. V tomto roce měl Sokol 264 členů. Byla zřízena sokolská hudba v čele s br. Durdíkem. Členové Sokola se zúčastňovali nejen výletů do okolí, ale i mnoha akcí za hranicemi našeho města, např. sokolských sletů, odhalení Havlíčkova pomníku v Kutné Hoře, a pomníku bratří Veverků v Pardubicích, pohřbu Baráka v Praze a dalších akcí.
Členové Sokola se také zasloužili o založení sokolských jednot v Miletíně, Dubenci, Bílé Třemešné, Lipnici. Činnost Sokola nebyla všude vítaná. Některé akce nebyly povoleny např. v r. 1882 výlet do Liberce.V témže roce při cestě ze Svišťan, kde se zúčastnili členové Sokola odhalení desky Smetanovy, byli ve Vlčkovicích napadeni a kamenováni německými nacionalisty. V r. 1887 byl zakázán všesokolský sjezd v Praze. V květnu 1894 bylo rozpuštěno shromáždění na Zvičině, kde se sešlo 50 královédvorských sokolů s Hořickými a Novopackými. Funkcionáři byli pokutování a Sokolu byla udělena důtka.
V říjnu 1912 stoupl počet členů na 517. V Podharti se konala sokolská beseda. Byl zde zřízen odbor Sokola v Podharti. Členové uspořádali sbírku na raněné Jihoslovany, která vynesla 2528 k 82 h.
Tím končí krátké ohlédnutí za historií Sokola v našem městě se sokolským pozdravem „Na zdar!“
Podle knihy Památník Sokola Králové-Dvorského 1862 – 1912 volně zpracovala LP

komín teplárny

Výstavba Teplárny ve Dvoře Králové nad Labem

O stavbě teplárny ve Dvoře Králové nad Labem se začalo uvažovat v roce 1946 . Velkou zásluhu na její stavbě měl tehdejší člen MNV p. Erban. Ing. Davídek a Ing. Pádr vypracovali výhledové plány pro stavbu teplárny a v roce 1949 byl proveden průzkum ohledně zájmu na využití páry v našem městě. Od roku 1950 měly na starost plán výstavby České elektrárny - výrobna Kolín, později Hradec Králové. P. Erban přešel do investičního oddělení energetiky a s velkým úsilím a nasazením se mu podařilo docílit toho,že v r. 1950 - 1951 byl vystavěn gravitační vodovod a obvodová zeď. V následujících letech 1952 - 1953 byla vybudovaná první větev parovodu pro spotřebitele. Hlavní provozní budovu začal stavět v r. 1953 n.p. EGS Praha. O rok později byly zahájeny montážní práce. Při nich docházelo ke značným problémům, hlavně ve zpožďování dodávek materiálu. Ke zlepšení situace nepomohly žádné žádosti ani stížnosti. Na jaře roku 1955 byl svolán aktiv všech podniků, které se na výstavbě podílely, včetně zástupce Ministerstva energetiky. Dokončení výstavby teplárny bylo prohlášeno za vládní program a tím skončily i tahanice ohledně zpožďování dodávek. Ty od té doby docházely dokonce i před termínem a na podzim r.1955 bylo postupně zařízení uváděno do zkušebního provozu. Koncem roku už byl celý parovod propojen. V roce 1956 začal zkušební provoz teplárny, který se potýkal se značnými problémy. V následujícím roce byla teplárna spuštěna do konečného režimu. V letech 1957 - 59 patřila teplárna mezi nejlepší energetické závody v naší republice, za což byla i vyznamenaná Ministerstvem energetiky.
Podle kroniky Olřicha Šíla volně zpracovala LP

gymnásium

Astronomická observatoř ve Dvoře Králové nad Labem

Na zřízení astronomické observatoře v roce 1926 se podílela dary městská spořitelna, osvětový sbor, okresní správní komise a hlavně pan továrník Josef Sochor. Dalekohled byl zakoupen u firmy Srb a Štys v Praze. Dalekohled byl určen pouze pro pozorování, nebylo s ním možné uskutečnit žádné měření. Umístěn byl původně ve fyzikálních sbírkách a při pozorování musel být přenášen. První pozorování se konala před budovou, popřípadě z oken školy. Protože přenášením přístroj velmi trpěl a i úhel pozorování byl značně omezen, hledalo se pro dalekohled vhodnější umístění.
V roce 1932 začala stavba otáčivé kupole na střeše gymnázia. Na půdě byla postavená nová betonová podlaha s železnou konstrukcí od brněnské firmy Zdražílek. Tato konstrukce umožnila jednomu člověku otáčet kopulí po celý rok. Nevýhodou bylo večerní osvětlení města. Ve dne byl z kopule krásný rozhled na všechny strany po městě i okolí. Celkový náklad na vybudování této observatoře činil asi 50.000 Kč.
Objektiv měl průměr 135 mm a pocházel z optické dílny G. u. S. Merz v Mnichově. Dalekohled byl umístěn v trubici uzavřené víkem. Okuláry byly v dřevěné krabici a nasazovaly se až před pozorováním. Umožňovaly zvětšení 43, 86, 166, 259, 332 a 466 krát. Dalekohled byl také opatřen zatemňovacím sklem a hledačem pro pozorování slabších objektů.
PhDr. František Koza, učitel gymnázia v letech 1914 – 1939 (zatimní správce pro školní rok 1934/35) píše: „Aby pak bylo možno konati sluneční pozorování současně více osobám a aby nebylo nutno dívati se na slunce, zhotoven byl nástavec, na kterém leží bílý papír a na němž se vysunutím okuláru vytvoří skutečný obraz slunce.
Na závěr ještě přání pana učitele Kozy: „Naše gymnasium je snad jediným ústavem v Československu, který disponuje takovýmto pozorovacím zařízením. Stojíme ovšem v polovině cesty, neboť má býti ještě zřízen pohyb hodinovým strojem a postavení paralaktické, aby stroj sám sledoval pohybující se nebeskou báň. Ovšem, v přítomné době bude to úkol těžko proveditelný. Ale odvážným přeje štěstí, a proto doufáme, že se i tento podnik zdaří.“
Z Výročního almanachu 1890- 2010 se dovídáme, že observatoř se používá dodnes. Byla rozšířená o několik typů dalekohledů. Nejlepší je zrcadlový astronomický dalekohled typu Schmidt-Cassegrain Meade LX 200 250/2500, který umožňuje až 300násobné zvětšení a hodí se na pozorování planet.
Volně zpracovala podle čl. PhDr Kozy z r.1934 L.P.

Přehled továren ve Dvoře Králové n/L v r.1925

V roce 1925 bylo ve Dvoře Králové nad Labem 22 továren, ve kterých bylo zaměstnáno 6.200 lidí. I proto se naše město nazývalo Český Manchester.

J.Mayer – tkalcovna, barevna; Zlatník a Tlapák – bavl. Příze; Schriter a Teltsch – tkalcovna a barevna; W. Schlein – barevna, tiskárna; G. Deutsch – přádelna, tiskárna barev; A. Klazar – přádelna lnu, tkalcovna juty; V.Patzak – tkalcovna (později K. A V. Hellmann); M.B. Neumann a synové – tkalcovna, barevna, tisk; M. Mandl a synové – tkalcovna; F. Kühnel – šlichtovna, barevna; Jos. Sochor – tkalcovna, bělidlo, barevna, tisk; E. Subak a synové – tkalcovna (později Deutsch; Weis a synové – přádelna, tkalcovna juty (koberce); Max Pick – tkalcovna; E. Stein – tkalcovna; Novák a spol. - tisk, bělidlo, barevna, úpravna; J.Rücker – strojírna a slévárna; Aust a Novák – strojírna a slévárna; Jindřich Recina – provazárna; Emanuel Bümelt – tkalcovna člunky

Do roku 1934 přibyly další továrny :
S. Eissenberger – tkalcovna hedvábí – Kocbeř; Akciová spol. Pro textilní průmysl Talknov – Kocléřov; Ferdinand Jarolímek – tiskárna a barevna Verdek; Josef Pech – tkalcovna Horní Brusnice; Arnošt Pick – tkalcovna Bílá Třemešná; Emil Richter – tkalcovna Dolní Brusnice;
Zpracovala Mgr.Jana Roupová


Znak města Dvora Králové nad Labem

znak města Městu Dvůr Králové nad Labem byl přidělen městský znak již králem Václavem IV v roce 1398. Znak města během staletí prodělal několik změn V roce 1886 byl potvrzen Zemským archivem Království českého. Tato podoba znaku je uložena v Městském muzeu. O současnou podobu znaku se velmi zasloužil pan RNDr. Karel Müller Dne 13. května 2008 byl Parlementem České republiky udělen znak, který byl vytvořen tak aby nebyl v rozporu s heralkdickými pravidly.
Zpracovala LP

Na pranýři

pranýř Když došlo k rozšíření hoření části Husovy ulice, byla odkoupena část děkanské zahrady. Při této práci byl rovněž vykopán vysoký kamenný sloup a bylo seznáno, že se jedná o bývalý středověký pranýř, který sloužil ještě v 17.století.
Podle věrohodných záznamů tehdejšího krevního písaře Samuela Žďárského stával tento pranýř hanby, ponížení a nevýslovného utrpení před původním starým hřbitovem u kostela sv.Jana Křtitele.
Dějiny zaznamenávají, že dne 26.6.1620 vyprávěl krevní písař Samuel Žďárský v rathúzní kostnici ve Dvoře Králové n/L o mučednické smrti Dory, manželky císařského rychtáře Václava Ježka, která na pranýři před několika lety zemřela.
Její muž, velmi žárlivý člověk, podezíral svoji ženu z nevěry a způsobil, že byla právě po odbytém šestinedělí dána na pranýř. Krásné její tělo bylo zahaleno jen v krátkou, špinavou tunikou bez rukávů a byla připoutána v pase k pranýři. Také její hlava byla dlouhými pletenci vlasů přivázána k pranýři. Před ním na třínožce byl postaven železný kotlík s vodou a dlouhými naběračkami a pod ním rozdělán oheň, až se voda vařila. Šel-li kolem farizej, nebo farizejka, měli nabrati vařící vodu a chrstnout ji na obnažené tělo ubohé Dory. Ta ale své utrpení snášela s takovým klidem a statečností, že ani lehké ženštiny se neodvážily tohoto práva použít. Právě když přišel k pranýři rychtář a konšelé Dlahoška, Topinka a Slavík, aby donutili Doru k přiznání, přihnaly se od Krkonoš mraky. Při první otázce se silně zablesklo a zahřmělo."To je má odpověď," řekla tehdy Dora. Rychtář a konšelé se zděsili a utekli. Mezitím silný mrazivý vítr přinesl sněhovou chumelenici, která nejenže uhasila oheň, ale též úplně zavála tělo Dořino. A než se sněhová bouře přehnala, zapomněli všichni na nebohou Doru, která zatím na pranýři zmrzla.
Krevní písař Žďárský skončil své vyprávění tím, že Dořin obličej byl i v její smrti krásný, zbarven krvavými krůpějemi, když kat ukládal její zmrzlé tělo za hřbitovní zdí.

Pan soudní rada Antonín Schulz píše ve své knize toto:
"Pomyslete si, že jste na hřbitově, plném keřů jalovcových, obehnaném zdí se zděným portálem. U něho pranýř. U něj jen v pranéřské zástěrce Dora Žirečská. Má hlavu copů zbavenou, skloněnou a spí. Je ubohá zavátá sněhem. Zapomněli na ni ubohou, následkem rázem přikvačivší kruté metelice. Zmrzla na pranýři. Měla být pro vraždu svého kojeňátka zaživa zahrabána a byla nevinná."

Volně zpracoval bývalý kronikář Pavel Janoušek
U Pušů pod skalou

Královédvorské mlýny

Dnes si něco povíme o tom, čím bývala městská (někdy psaná jako labská) struha. Dnešní mladší generace již bývalou struhu neviděla, mnohdy ani neví, čemu sloužila a kudy procházela. My však víme, že první písemný doklad o této stavbě daleké minulosti je z roku 1457, zapsaný v městské Pergamenové knize, už ve spojitosti s prodejem mlýna pilného (mlýn s pilou - později zvaný jako mlýn Pilský). Musela tedy být struha vykopána našimi dalekými předky mnohem dřív. Z uvedeného lze vyvozovat, že zde byla vyhloubena, aby spolu s hradbami sloužila obraně středověkého města. Tehdy byly mlýny dva, ale o více jak dvě stovky let (1694) byly už čtyři. Jak plynul čas, tak se majiteli mlýnů stávali občané urození i neurození a mlýny se stávaly majetkem obce. Řezníkům pak připadla povinnost dávat mlýnům lůj, který sloužil jako mazadlo. Mladším čtenářům musíme ještě vysvětlit, kudy strouha protékala. Od mateřského Labe se oddělovala v lokalitě, která je obecně známá jako "U Pušů pod skálou". Její tok dále kopíroval svah pod Tašinberkem (dnešní ulice Jiráskova), kde je dodnes nečinný mlýn zvaný Valcha. Odtud už jenom malý kousek níže po toku se nacházel další mlýn se slunečními hodinami, vedle něho zaniklý most v dnešní ulici Husově. Odtud plynul tok pod někdejší Valovou uličkou před hradbami(pod Hankovým domem) do někdejšího Röhrichova mlýna, který se později změnil na Klazarovu továrnu - nyní závod JUTA. K dalšímu zaniklému přemostění došlo v hoření části dnešní ulice Riegrovy. Struha poté procházela polovinou dnešní Erbenovy ulice v samé blízkosti bývalé továrny Strickerovy. Posledním struhou poháněným mlýnem byl mlýnPilský, který stával přibližně v místě prodejny Jednoty COOP. Svoji pouť dokončila struha za dřevěným můstkem na samém počátku Hrubých luk v mateřském Labi. Struha je zavezena, její trasou je dnes vedeno betonové potrubí a na mlýny zbyly jen vzpomínky.
Volně zpracoval bývalý kronikář Pavel Janoušek
Speciální škola a Praktická škola

Malý mlýnek

V kronice pana Bedřicha Söllnera bychom nalezli velmi zajímavou zmínku o pátém mlýnu na struze. který se nazýval Malý mlýnek. Ve staré odborné škole textilní, v Přemyslově ulici čp.479, nazývané dříve školou tkalcovskou, přestalo se vyučovati koncem měsíce června 1927. Zásluhu o tuto odbornou školu měl MUDr.Josef Moravec, velký vlastenec a někdejší starosta města. Později škola nevyhovovala a došlo k postavení nové - na nynějším Wolkerově nábřeží. Ta stojí na místě vyhořelé továrny Bauerovy. Později byla stará odborná škola v Rooseveltově ulici známá veřejnosti jako "pomocná", nyní je to Speciální škola a Praktická škola.
Pod touto školou byly dva rybníčky, do kterých vtékaly městské potoky. Z těchto rybníčků, které vždy velmi zapáchaly, vytékala voda širokým potokem a (vantroky) na mlýnek.
Tomu se říkalo Malý mlýnek. Odtud voda splývala do struhy.
Čtenáři, využijte knihovny Slavoj, dostupných kronik, regionální oddělení Vám jistě mnoho zajímavého prozradí.
Volně zpracoval bývalý kronikář Pavel Janoušek
kino

Střípky historie města

Tentokrát nahlédneme do pamětní knihy kronikáře Bedřicha Söllnera. Neuplynulo ještě ani deset let od konce první světové války a již radní města pod vedením pana starosty Holuba uskutečňují smělé plány výstavby města. Tohoto pana starosty, po kterém mimo jiné zůstalo pojmenování Nebíčko. Stalo se tak když si usmyslel postavit svůj rodinný dům v tehdejší blízkosti Olšinek, které lemovaly tok Kacbachu dolů, po dnešní ulici Kotkově, blíže městu. Tehdy se stárnoucí pan starosta vyjádřil:"Tady se mě bude žít jako v nebíčku" a ono se to díky potměšilým spoluobčanům našeho města vžilo a zachovalo do dnes. Pan kronikář Söllner nám ještě dochoval tuto úsměvnou historickou stať své kroniky: "V letech kolem roku 1900 jezdily k vlakům jen dva omnibusy tažené koňmi. Do každého se vešlo šest až osm lidí. Omnibus však ke každému vlaku nejezdil, lidé rádi chodívali na dráhu pěšky. Jenom když bylo ošklivé počasí, nebo se někdo včas přihlásil tak se jelo. Mnohdy však dal cestující kočímu spropitné a prohlásil : "Dnes pospíchám půjdu pěšky". My se však vrátíme k poválečnému desetiletí a uskutečněným stavbám, které svým rozsahem vzbuzují dodnes obdiv. Bylo to období po vzniku republiky Československé, po válce, rozvráceném hospodářství z dědictví Rakousko - Uherské monarchie a ve zbídačené době. A přesto došlo v letech 1924 - 27 k postavení Masarykovy nemocnice nad Podhartí, (stavitel Hořeňovský) dále Opatrovny, dnešní mateřská školka známá jako "U andělíčků" a dokončovala se stavba Sboru církve československé. Obě stavby prováděla firma architekta Karla Jarolímka. Firma Františka Valoucha postavila ozdravovnu Dětský rájnad Tešnovem. Architektem Leopoldem Jarolímkem byl dostavěn hotelCentral a u hotelu Hradeckýbylo přistavěno další poschodí. Stavbu sokolského biografu, v režii Sokola prováděla firma stavitele a architekta Eduarda Peška a zároveň započala stavba domu Dr.Josefa Jona proti státním budovám. Mimo tyto jmenované stavby se dokončuje kolonie družstva Žižkov, kterou prováděla firma Vavrouš z Prahy. Stavbu tehdejší (hlavní) mlékárny zdejšího okresního družstva v dnešní ulici Hradecké prováděl stavitel Hořeňovský z Pardubic. Výčet staveb jistě není zcela úplný a kronikář Söllner, v další části svých pamětí, vykresluje toto období ještě takto :Obec zavedla almuženky, které se osvědčují. Občané kupují u obce bloky almuženek a z těchto vytrhávají jednotlivé lístky, které dávají žebrákům... na jednoho žebráka připadlo ročně v průměru 59Kč.
Pavel Janoušek - bývalý kronikář