Úvod
Aktuality
Tipy na výlet
Historie Podhartě
Blízké okolí
Cvrndorf
Význačné osobnosti
Královédvorský okruh
Poloha
Fotogalerie
O nás

Otto Gutfreund - legionář

znak Cizinecké legie První světová válka zastihla Otto Gutfreunda v Paříži. Po vstupu Francie do války se v srpnu r. 1914 přihlásil do francouzské Cizinecké legie. Ve výcvikovém středisku v Bayonne byla zřízena první československá zahraniční jednotka - Rota Nazdar do které byl Otto Gutfreund zařazen. Na jaře roku 1915 se Gutfreund se svou jednotkou zúčastnil bojů na řece Sommě. Příslušníci Roty Nazdar utrpěli v bojích u Arrasu velké ztráty na životech. Z 250-ti mužů zůstalo bojeschopných pouhých 100. Mezi padlými byl i náčelník pařížského Sokola Josef Pultr, předseda Rovnosti Josef Šíbal a další. Gutfreund byl přímo v zákopu svědkem smrti poručíka Dostála. Na podzim roku 1915 se postavil Gutfreund s dalšími třemi příslušníky Roty Nazdar do čela odporu Čechů a Slováku proti novému tzv. Bérengérovu zákonu a posléze i proti rozpuštění Roty Nazdar. Po rozpuštění Roty Nazdar byli čeští vojáci roztroušeni do mnoha jednotek pluků Cizinecké legie. Gutfreund byl obviněn ze vzpoury a pokusu o dezerci a uvězněn do francouzských internačních táborů. Po třech letech vězení na konci války, se konečně podařilo přátelům a představitelům Národní rady v Paříži dosáhnout jeho propuštění z vězení. Gutfreund zůstal do roku 1920 ve Francii. Po návratu do Československa žil až do své smrti r.1927 v Praze. Téma legií se nachází i v díle Gutfreunda. Reliéf s názvem "Návrat legií" můžeme vidět na budově Legiobanky nyní Čs. obchodní banky v Praze v ulici Na Poříčí. Zachovala se kolekce perokreseb s legionářskou tématikou a v neposlední řadě je Otto Gutfreund autorem loga Československé obce legionářské, které se stále používá. Ve Francii bojovalo 9 600 československých legionářů, 630 jich ve válce zemřelo.
Podle knihy Legionáři v boji za vznik Československa, Legionáři okresu Trutnov volně zpracovala LP

Státní vlajka

V malé knížečce od Jaroslava Nováka Radosti a taje junáctví z roku 1946 se můžeme dočíst :
Před rokem 1918 neměli jsme svoji státní vlajky. Užívali jsme pouze červenobílého praporu a o pravém významu státní vlajky jsme povětšině neměli ani zdání. Jedinou příležitostí, kdy se česká vlajka vyvěšovala vedle vlajek jiných svobodných národů, byly Olympijské hry. Tam zásluhou předsedy Českého olympijského výboru Gutha-Jarkovského byli Češi přijímáni vedle Rakouska jako samostatný člen a tudíž vlála i jejich vlajka. Byl to český lev s královskou korunou na hlavě. Zmiňujeme se o tom proto, že na tuto vlajku, která bývala uschována ve Svazu skautů, přísahali ráno dne 29. října 1918 naši skauti věrnost nové zřízenému Československému státu a pod ní pochodovali, aby se dali do služeb národního výboru. Tuto vzácnou památku zničilo Gestapo při rozpuštění Junáka roku 1940.
Státní vlajka je symbolem státu. Má vláti všude tam, kde čechoslovák je doma, svým pánem. Vlaje proto i v cizině na našich vyslanectvích, které jsou malými československými ostrůvky v cizím moři.
Vlajka má býti svědkem našich slavnostních chvílí. Její zářivé barvy zvyšuji naši radost z toho,že můžeme žíti, pracovati a vítěziti jako svobodný, rovnocený stát v řadě ostatních národů světa.
Vlajka je naší navštívenkou. Musí býti proto čistá a správně vyvěšována....

Drak na Zvičině

Hořický turistický oddíl se po 1. světové válce zasadil o zřízení Masarykovy stezky, vedoucí na vrchol Zvičiny kolem pramene pitné vody Masarykovy studánky.Profesor hořické sochařsko kamenické školy V.Suchomel se rozhodl vyzdobit tento pramen pohádkovým drakem, jak jej hlídá. Potřebný kámen zakoupila správní komise hořického okresu. V dílně Státní průmyslové školy sochařské a kamenické vytesali žáci během dvou školních let draka a provedli sochařské úpravy studánky. Protože hlavní kus vážil 30q byla doprava na místo velmi obtížná. Na turistické stezce musela být některá místa rozšířena odkopáním a upravena. Zhruba posledních 300m byl celý náklad dopravován pomocí kladky, zvedáků a podkládáním plechů pod kola vozu, aby se nebořila. Doprava v deštivém počasí trvala dva dny. Studánka byla slavnostně předána dne 7.10.1923 "V ochranu obce Třebihošti a veřejnosti" . za účasti asi 250 lidí. Kulturní program zajistily pěvecké hořické spolky "Vesna a Ratibor".
Podle Vlastivědného čtení rok.2003/2 zpracovala LP

Věže

Na bráně Západní věž – Hradišťská stála v Hradišťské ulici blízko pošty a byla zbourána po roce 1857. Měla zesílené valové opevnění. Městská šatlava se nazývala Žumpa, byla určená pro čeleď, která musela vykonávat nejhorší práce. Věž byla zchátralá a proto byla po sesutí Dolní věže brzy zbouraná. Při jejím bourání byl v komíně nalezen kámen s vytesaným letopočtem 1260. Z toho se usuzuje stáří opevnění.
Dolení věž – stála pravděpodobně v nynější Palackého ulici. Při velkém požáru v roce 1572 zde uhořel věžní. Po její obnově byl na věži umístěn plechový kohout. Věž byla začátkem 19. století rozebírána na stavební kámen. Při jejím zřícení v roce 1856 byl kohoutem zabit strážník Babáček. Před tím se mu však před nebezpečím podařilo zachránit děti.Tato událost je zaznamenaná v Pamětní listině uložené dne 29.9.1857 v soše Zábojově
Hoření věž –byla nejstarší a nejvyšší . Při velkém požáru v roce 1572 zde uhořel věžní. Jediná nebyla kulatá, ale čtyřboká se stanovou střechou. Stála v dnešní Husově ulici. Dosud jsou vidět pilíře fortny. A stále se zde říká Na bráně.
Šindelářská věž Šindelářská věž - jméno dostala podle toho, že se v přilehlé ulici též Šindelářské vyráběly šindele na střechy. Naproti bývala celnice, jedno z místních mýt. Šindelářská věž pochází z roku 1316. Byla opatřena ochranným ochozem pro strážného.Věž byla místo taškami pokryta prejzami. Její základy jdou do hloubky 4m. Šindelářská věž je vysoká 20m, základy jsou cca 1m v tvrdém jílu, průměr válcovité stavby je 7 metrů, průměr vnitřní dutiny 3m. Zdivo má tedy průměr 2m. Střílny v hoření části nejsou vedle sebe ani pod sebou. Jsou rozmístěny tak, aby z nich bylo možno obhlédnout celý prostor před hradbami. Směrem k městu je jenom jedna střílna. Věž je mírně nakloněna k jihu. U věže je zachovalý malý zbytek hradební zdi z části i okrouhlice. Přízemí nemělo přímé osvětlení. Bylo 6m vysoké a přístupné bylo pouze poklopem ve stropě. Do roku 1790 byl na věži staročeský orloj. Na vrcholu byl znak s královským lvem, kterého za vlády Habsburků nahrdila dvouhlavá říšská orlice. Po zřízení samostatného Československa se na věž český lev vrátil. V březnu roku 2008 jej ulomil uragán Emma. Z bezpečnostních důvodů byl i s kopulí sundán a na své místo se vrátil zrestaurovaný a pozlacený téhož roku v červenci.
Ve věži"Na každé z věží bydlel "braník", který měl za povinnost odtrubovat hodiny a hlásit požár. "Profous" měl na starosti sousedské vězení. V branách bydleli také městští zbrojnoši, kteří sloužili za plat a museli svoji čtvrť ve dne i v noci hlídat a hlásit případný požár. Ve všech městských věžích bylo vězení. Pokud si zde odpykávali provinilci trest za nactiutrhání, byli zavíráni pouze na neděli, aby se ve všední dny mohli starat o své hospodářství a živnost. Za svůj pobyt ve vězení museli draze platit. Podle Vlastivědného čtení z roku 2001, 2005 zpracovala: LP

Děkanství

Děkanství Děkanství byla původně dřevěná budova, která při požárech města několikrát vyhořela. V roce 1736 byla stavitelem Bohumírem Justem z Trutnova postavená barokní kamenná budova, která svému účelu slouží dodnes. Portál z roku 1740 tvoří dva hranoly s pilastry a páskovou výzdobou. Nad římsou je reliéf Svaté Rodiny s dílny žirečských Pacáků. V letech 1778 - 1779 zde za války o bavorské dědictví (tak zvané bramborové války) pobýval císař Josef II. V roce 1866 za prusko-rakouské války byl v patře budovy lazaret. Děkan biskupský, notář Josef Maria Sedláček (1865-1894) obdržel od krále Františka Josefa I. za ošetřování pruských i rakouských vojáků pochvalný list a záslužný kříž . pranýř
V roce 1940 byl při výkopových pracích, ve zrušené zahradě děkanství, nalezen pranýř. V současné době je umístěn v parčíku u kostela sv. Jana Křtitele. V roce 1983 došlo k vnitřním úpravám děkanství. K dalším opravám došlo v letech 1986, 1999 a 2000. Od roku 2001 působí jako farář a administrátor děkanství Jan Czekala z Piekar Ślaskich (Congregatio Missionarium Sanctae Familiae - Misionáři Svaté Rodiny). V současné době se v přízemí děkanství nachází Občanská poradna a centrum Střelka.
Podle knihy Děkanský chrám zpracovala LP

Gymnázium

Gymnázium v r.1919 Rok 1888 - 1937
V roce 1888 se rozhodla královédvorská obec zřídit ve městě gymnázium. V březnu 1889 byla podepsána zřizovací listina školy - obecného gymnázia. Gymnázium bylo osmileté, vyučovacím jazykem byla čeština. Všechny náklady na zřízení školy neslo město v čele se starostou MUDr. Josefem Moravcem. K otevření gymnázia došlo již koncem září 1890, kdy byl ustanoven "zatímním správcem" školy Otokar Saitz (1890-1909). Během září proběhl zápis studentů, přijímací zkoušky a 22.9.1890 došlo v zasedací síni Hankova domu ke slavnostnímu zahájení výuky. Ve škole studovalo 35 studentů a vyučovali dva učitelé na plný úvazek a dva externisté. Škola sídlila nejdříve v Havlíčkově ul. č.19. Roku 1891 byla zakoupena Mandlova továrna na Hankově náměstí 304, kde se po provizorní opravě vyučovalo dva roky. Poté byla výuka přemístěna na náměstí (nyní T.G.Masaryka) do tehdejší dívčí školy. Na místě Mandlovy továrny byla dle projektu architekta Václava Kaury v letech 1893 – 1895 postavena nová novorenesanční budova gymnázia, která ke svému účelu slouží dodnes. K prvním maturitám došlo ve dnech 25. – 28.7.1898 a dostavilo se k nim 16 studentů z původního počtu a další čtyři, kteří na školu přestoupili později. Protože byly náklady na provoz gymnázia vysoké usilovala obec o jeho zestátnění. Z Obecného gymnázia Františka Josefa v Králové Dvoře n/L se r.1902 stalo C.k. vyšší gymnázium Františka Josefa v Králové Dvoře n/L. Od roku 1894 se stal řádným ředitelem školy O.Saitz. Během jeho nemoci jej zastupoval Jan Evangelista Jirka (1905-6, 1907-10). Od roku 1910 se stal řádným ředitelem Jan Kohout (1910-1919). Výnosem ministra kultu a vyučování bylo počátkem roku 1908 povoleno na zdejším gymnáziu studovat i děvčatům (jako soukromé studium s právem hospitování při všech předmětech). Přihlásilo se jich pět. Až v listopadu 1918 byly ženy na všech středních školách zrovnoprávněny. Po vyhlášení samostatnosti v r.1918 studenti zničili bustu Františka Josefa I., která stála v budově od jejího založení. Na návrh pozdějšího ředitele Tomáše Hrubého má škola nový název od 22.1.1919 Státní reálné gymnázium ve Dvoře Králové nad Labem a od r. 1931 Státní československé reálné gymnázium. V letech 1919 – 1926 byl ředitelem regionální historik Tomáš Halík, 1926 – 1927 dr.Václav Radouš a 1927 – 1934 dr. Tomáš Hrubý. K velkým mecenášům školy patřil továrník Josef Sochor, který přispěl na opravu budovy, zavedení ústředního topení, obohacení sbírek, hvězdářský pavilon a sprchy. Výzdobu školy navrhl Sochorův přítel prof. František Kysela. Na místě někdejší busty Františka Josefa I., bylo 14.11.1928 instalováno bronzové poprsí T.G.Masaryka od Otty Gutfreunda (dar Josefa Sochora). Gymnázium současné
Rok 1937 – 2010
V r.1937 byl uveden do provozu školní rozhlas. Poprvé ho bylo použito při vysílání smutečního projevu ministra školství k úmrtí T. G. M. a smuteční slavnosti při pohřbu T. G. M. Během II. světové války došlo ke značnému omezení provozu školy i jejímu přejmenování na Reálné gymnázium. V budově ještě sídlila hlavní škola, živnostenská škola a učitelský ústav. Po roce 1948 byly pro nedostatek místa zrušeny např.chemické posluchárny a laboratoře. V roce 1949 byla zrušena kaple a od r.1954 je oltář v kapli ve Starobuckém Debrném. V témže roce byla v budově gymnázia odhalena busta Pavla Orszaga Hviezdoslava. Od zřízení školy se na podstavci v mezipatře vystřídaly busty Františka Josefa I., T. G. Masaryka, Edvarda Beneše, Klementa Gottwalda, Antonína Zápotockého, Pavla Orszaga Hviezdoslava. Škola prodělala mnoho změn ve vyučování tak, jak se měnila struktura našeho školství. V roce 1953 se přešlo na jednotné vzdělání, vznikla povinná základní osmiletá školní docházka a místo dosavadních gymnázií vznikly takzvané jedenáctiletky. K 1.9.1953 došlo ke sloučení Hviezdoslavova gymnázia, dvou chlapeckých a jedné dívčí devítileté školy. Vznikla tak největší škola v okrese Hviezdoslavova jedenáctiletá střední škola. Ve 28 třídách se učilo 980 žáků. Učitelů bylo 31. V následujícím roce byla přeložena osmiletá škola do Školní ulice. V letech 1954 – 1957 byla v budově večerní škola pro pracující – maturitu získalo 10 studentů. V 50. letech existovala jedna třída pro děti řecké národnosti, kde se vyučovalo řecky. V roce 1960/1961 došlo k prodloužení základní školní docházky na devět let, a tím i ke změně jedenáctileté školy na dvanáctiletou. Škola získala nové prostory v budově bývalého Okresního národního výboru (dnes ZŠ Schulzovy sady). Vznikla zde družina, dílny a 2 učebny. V hlavní budově mohla být obnovena chemická posluchárna a nově zřízena fyzikální laboratoř. V pololetí došlo na základě výnosu ministerstva školství k rozdělení dvanáctileté střední školy na Základní devítiletou školu na nám.Odboje ve Dvoře Králové n. L. a tříletou Střední všeobecně vzdělávací školu P.O Hviezdoslava ve Dvoře Králové n. L. Až do r.1965 absolvovali žáci SVVŠ praxi v Jutě a Tibě. Ve školním roce 1967/1968 byla zavedena volná sobota jednou za dva týdny a od r.1968/1969 vznikl pětidenní školní týden.Od r.1970 je škola přejmenovaná na Gymnázium (čtyřletá výuka) . V 70. – 80. letech proběhla na škole rozsáhlá rekonstrukce, kterou následovala generální oprava v letech 1986 – 1990. Od roku 1993 dochází dále k její k postupné modernizaci Od 1.9.1990 zmizela z názvu gymnázia část "P.O.Hviezdoslava". Od roku 1997/1998 je otvírána na gymnáziu jedna třída čtyřletého a jedna třída šestiletého studia. Od školního roku 2002/2003 je na škole deset tříd.
Podle Výročního almanachu 1890 – 2010 zpracovala: LP